Bahdaj Adam - Klobouk za pul miliónu cz.pdf

(5056 KB) Pobierz
- 1 -
- 2 -
ADAM BAHDAJ
KLOBOUK ZA PŮL MILIÓNU
SOBOTA
Hlava gangu
Do Neboře jsme přijeli ve
čtvrtek.
Ale začnu sobotou, protože ve
čtvrtek
a v pátek se nic nestalo, a když se nic nestane, těžko o tom
psát.
V sobotu pršelo jen se lilo a začala ta bláznivá historie s
kloboukem za půl miliónu…
Ale dříve než přikročím ke klobouku, musím se představit.
Jmenuji se Krist�½na
Čuchovská,
je mi dvanáct let, po prázdninách
půjdu do sedmičky a – podle tvrzení druh�½ch – jsem holka. Ale to
bude omyl,
čestně.
Měla jsem se narodit klukem a jmenovat se
Krist�½n
Čuchovsk�½.
To rodičům neodpustím. Pokuste se vcítit do
děvčete, které má klukovské sklony a chtělo by se jednou stát
ušlechtil�½m šerifem. Šerif si to vyřídí s bandou Krhavého Jima,
načež se do něho šíleně zamiluje krásná dcera soudce Richardsona.
Mám já nějaké vyhlídky, že se do mne zamiluje zlatovlasá Mary, že
- 3 -
ji vyrvu ze spárů Krhavého Jima, dovedu k oltáři a zahrnu perlami a
zlatem? Tak vidíte!
Ale nic naplat. Jsem jenom holka a musím se s tím smířit.
Úředně jsem Krist�½na
Čuchovská,
ale kluci mi
říkají
– Devítka.
Príma, že? Jsem totiž šéf gangu na Saské Kempe ve Varšavě a osm
rošťáků, starších než já, mě poslouchá jako hodiny.
Ptáte se, jak jsem se mohla stát hlavou gangu, když z celé té party
jsem já byla nejmladší a ke všemu holka? Jednoduše: Felek ze
Zakopanské prohlásil, že vůdcem bude ten, kdo všechny přemůže. Se
mnou nepočítali. Mysleli, že jim budu běhat pro bonbóny nebo látat
fusekle. Kdepak, drahouškové! Nevěděli, že jsem tajně chodila na
judo. A když došlo ke zkoušce sil, dala jsem to zbaštit nejstaršímu a
nejsilnějšímu – Felkovi ze Zakopanské. Dal se do breku, chudinka, a
ostatním zašla chuť se se mnou prát.
Říkali
mi Devítka, sloužili mi a
běhali pro zmrzlinu.
Měli jsme kopec nádhern�½ch plánů, ale školní rok skončil a
všichni jsme se rozjeli na prázdniny. Naše rodinka vyrazila k moři,
do Neboře, na rekreaci. Umíte si to představit?!
Rodinná rekreace spočívá patrně hlavně v tom, že děti otravují
život rodičům a rodiče dětem. Tomu se
říká
rekreace! Napřed jsem
měla vdechovat jód a zvyšovat odolnost mandlí, abych se vrátila do
Varšavy zdravá. Ale jak mám vdechovat jód, když je tolik
zajímavějších zaměstnání, třeba sbírání jantaru, nemluvě ani o
pátrání po záhadě klobouku za pul miliónu...
Neboř se skládá z moře, pláže a toho ostatního. To ostatní se
skládá z domů a ulic, které se křižují převážně v pravém úhlu a mají
dost legrační jména. Jako: ulice �½ert, Slavičí ulice, ulice V�½švih… Z
�½ertu může
člověk
puknout smíchy a na Slavičí ulici zase
samozřejmě nejsou slavíci, ale vrabci a pěnkavy.
Naše zotavovna se jmenuje Zátiší. Stojí – jako natruc – na
nejrušnější Plážové ulici. Bydlíme v prvním patře, pokoj
číslo
13.
Táta s Jackem – můj mladší brácha, pámbu s náma a zl�½ pryč – chodí
v jednom kuse na ryby a maminka hraje s rekreantkami bridž. Když
je hezky, mastí karty na pláži, když je ošklivě, v klubovně. Jak já to
vidím, jela maminka do Neboře prohrát prémii, kterou táta v
červnu
- 4 -
dostal za ten zlepšovák v továrně. Nemohla ty peníze radši prohrát ve
Varšavě?
A zatím já toužím po velkém dobrodružství…
Dni v Neboři se dělí na slunné a deštivé. Když je hezky, sedí
všichni na pláži, když prší – v kavárně Jantar nebo na terase hotelu U
tří plachet.
V Neboři se všecko nějak dělí. Dokonce letní hosté a rekreanti se
dělí na lidi, kteří mají úžeh prvního, druhého, případně třetího
stupně, protože se pr�½ opékali na pláži příliš dlouho a teď se loupou,
takže jsou podobni rudokožcům na loupačku. A tak Neboř připomíná
indiánskou vesnici, jejíž obyvatelé onemocněli svlékáním z kůže.
Srážka s ptákopravcem
Ve
čtvrtek
a v pátek se rozpoutalo peklo. Pětatřicet ve stínu!
Smažili jsme se v paprscích ultrafialov�½ch i jin�½ch – podle libosti. A
v sobotu úpln�½ debakl. Nad Skandinávií se pr�½ najednou usadila
hluboká tlaková níže a přestěhovala se až nad polské pobřeží, jako by
neměla nic lepšího na práci. Skandál! Nad Skandinávií je tlaková
níže a my musíme trpět a dívat se z okna, jak venku lije.
Najednou jsou všichni skleslí a tváří se otráveně. Jenom táta si od
rána hvízdá.
Říká,
že když prší, líp berou ryby. Jacek to
říká
taky,
opakuje totiž všecko po tátovi. A tak si mužští vzali kola, pláštěnky,
gumáky, udice a odjeli, neznámo kam.
Maminka naříkala, že jí někde píchá. Nevěděla sice kde, ale
dělala utrápené obličeje, a vyptávala se, jestli dole v klubovně hrají
bridž. Nehráli, bohužel. A tak maminka začala naříkat na lidi, kteří se
povalují v postelích a myslí kdoví nač, místo aby vstávali se
sluníčkem.
Bylo mi maminky líto, a tak jsem nesměle navrhla:
„A co jít na procházku?“
„V takovém počasí?“ užasla.
„Půjdeme hledat jantar. Včera jsem nasbírala půl zavařovačky.“
„V takovém dešti?“
„Včera nepršelo.“
- 5 -

Plik z chomika:

Inne pliki z tego folderu:

Inne foldery tego chomika:

Zgłoś jeśli naruszono regulamin